Verše.

Láska

Láska – co to vlastně je?
Každý ji chce. A všichni o ní mluví.

Je to vánek v dívčích vlasech?
Objetí? Přítomnost?
Anebo jen bytí?

Z lásky se rodí miminka…
ale i umírají davy.

Nevím.
Možná je láska jen pohled.
Někdo má lásky plné srdce,
a někdo jen plné oči.

Někdo si ji užívá v každém pohledu na svět,
a někdo o ni tvrdě bojuje —
jen aby nakonec přišel na to,
že ji nedobude.

Láska je krásná.
A je pro všechny.
Ale málokdo to ví.

Svět je v pohybu

Svět je v pohybu. A já jen sedím.
Foukám si svoje bolístky
a je mi smutno, že nemůžu víc.

V mysli se mi zrcadlí všechno, co jsem prožil –
a najednou mám k sobě tichý obdiv.

Můj život je jako jízda na tobogánu.
Nestíhám vnímat, co všechno se v té rychlosti děje.
A tak jsem se zastavil.

Koukám z okna, jak vítr hýbe korunami stromů.
Vnímám ten klid.
Ale občas přeletí letadlo
a já v tu chvíli chci být sakra v něm.
Zažívat, objevovat, dýchat dobrodružství.

Ale nemůžu. Teď ne.

Do očí se mi nalily slzy.
Ale ony léčí.
A tiše mi šeptají:

"Ty blbečku…
dovedeš si vůbec představit,
co tě ještě čeká?"

Tak rozjímám.
Nabírám sílu.
Protože ten celý svět…
ten je vlastně jenom můj.