Verše.

Láska

Láska – co to vlastně je.
Každý ji chce. A všichni o ní mluví.

Je to vánek v dívčích vlasech?
Objetí? Přítomnost?
Anebo jen bytí?

Z lásky se rodí miminka…
ale i umírají davy.

Nevím.
Možná je láska jen pohled.
Někdo má lásky plné srdce,
a někdo jen plné oči.

Někdo si ji užívá v každém pohledu na svět,
a někdo o ni tvrdě bojuje —
jen aby nakonec přišel na to,
že ji nedobude.

Láska je krásná.
A je pro všechny.
Ale málokdo to ví.

Svět je v pohybu

Svět je v pohybu. A já jen sedím.
Foukám si svoje bolístky
a je mi smutno, že nemůžu víc.

V mysli se mi zrcadlí všechno, co jsem prožil –
a najednou mám k sobě tichý obdiv.

Můj život je jako jízda na tobogánu.
Nestíhám vnímat, co všechno se v té rychlosti děje.
A tak jsem se zastavil.

Koukám z okna, jak vítr hýbe korunami stromů.
Vnímám ten klid.
Ale občas přeletí letadlo
a já v tu chvíli chci být sakra v něm.
Zažívat, objevovat, dýchat dobrodružství.

Ale nemůžu. Teď ne.

Do očí se mi nalily slzy.
Ale ony léčí.
A tiše mi šeptají:

"Ty blbečku…
dovedeš si vůbec představit,
co tě ještě čeká?"

Tak rozjímám.
Nabírám sílu.
Protože ten celý svět…
ten je vlastně jenom můj.

ČAU

Čau. Už odcházíš?
Ale až uslyšíš moje čau, stejně se vrátíš.
To čau ti bude znít v hlavě.
Nikdy se ho nezbavíš.

Tak čau. A běž.
Ale já už počítám minuty,
kdy se vrátíš pro další.

Bez toho nemůžeš být.
A budeš to chtít slyšet zas a znova.
Na věky.

Můžeš mě podvést.
Jít si za jinou.
Ale já jsem si jistá:
moje čau tě vždycky vrátí zpátky.

No tak čau.
A věř mi…
že poslední slovo, které v životě uslyšíš,
bude právě to.

ČAU.